Navigace

Obsah

Kaizl Edmund Břetislav

20.2.1836 Cítoliby - 15.4.1900 Praha

Překladatel, politik a právník. Vystudoval Akademické gymnázium v Praze, roku 1860 se stal doktorem práv. Od roku 1868 provozoval v Praze-Karlíně akvokátskou praxi a postupně se stal místopředsedou Právnické jednoty. Byl stoupencem staročeské strany. Od roku 1871 působil v městském zastupitelstvu v Karlíně a od roku 1874 v zemském sněmu - njeprve za Příbramsko, později za Litomyšlsko. Přátelil se s Vojtou Náprstkem. Jeho vlastní literární práce, zejména básně, cestopisné črty a povídky se nesetkaly s ohlasem. Byl velkým znalcem angloamerické literatury, o níž publikoval odborná pojednání. Překládal mj. díla R. Burnse, G. Byrona, T. Moora, E.A. Poea a z Francouzů V. Huga. jeho pozůstalost je uložena v Památníku národního písemnictví v Praze.

 

Kopřiva Karel Blažej

9.2.1756 Cítoliby - 15.5.1785 Cítoliby

Hudební skladatel, syn Václava Kopřivy. Podle Zd. Šestáka dospěv v oboru skladby z cítolibské hudební školy nejdále. Vzdělával se u pražského skladatele J. Segera. Byl varhanní virtuóz, skládal hlavně duchovní hudbu. Prokazatelně složil několik symfonií, které jsou nezvěstné. jeho skladby tvoří těžiště dosud vydaných desek s cítolibskou hudbou.

 

 

Kopřiva Václav

9.2.1708 Brloh - 7.6.1789 Cítoliby

Zakladatel cítolibské skladatelské školy. Rozšířené hudební vzdělání získal u pražského varhaníka F.J. Dollhopfa. V letech 1730-1778 působil v Cítolibech jako kantor a regenschori. Svým dílem ovlivnil nastupující generaci hudebníků z celého Lounska. Skládal duchovní hudbu, mj. mši s česko-latinským textem. Byl to komponista s mimořádným melodickým cítěním.

 
 

Mocker Josef

22.11.1835 Cítoliby - 16.1.1899 Praha

Architekt a restaurátor stavebních památek. Studoval na reálkách v Litoměřicích, v Praze a na Polytechnickém ústavu v Praze. Od roku 1862 se dále vzdělával na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde se o dva roky později stal stavbyvedoucím na dostavbě věže chrámu sv. Štěpána. V letech 1869-1872 pracoval v Děčíně ve funkci stavebního inženýra rodiny Thunů. Roku 1873 byl pověřen řízením dostavby chrámu sv. Víta v Praze. Je autorem projektu jeho západního průčelí, čímž vtiskl definitivní podobu panoramatu tohoto symbolu české státnosti. mocker byl hlavním představitelem tzv. purismu při restaurování památek. V tomto duchu upravil mj. hrady krlštejn, Křivoklát a Konopiště, kostely v Kutné Hoře, Plzni, Prachaticích a Rakovníku a Prašnou bránu v Praze. Jeho dílem je chrám sv. Ludmily v Praze na Vinohradech. Na Lounsku restauroval kostel sv. Jakuba ve Slavětíně a v Lounech samotných kostely sv. Mikuláše, sv. Petra a dům Sokolů z Mor (okresní muzeum). Na velké výstavě ke stoletému výročí jeho úmrtí mu bylo připsáno i řešení rodinné hrobky na cítolibském hřbitově. Zasedal ve výběrové komisi na projekt nové školy v Cítolibech. Díky Mockerovi bylo zachráněno mnoho středověkých kostelů na českém venkově.

 
 

Sochor Eduard

23.9.1862 Vlčí - 6.6.1947 Řevnice

Architekt, bratr malíře Václava Sochora. V mládí často pobýval v Cítolibech, kde v roce 1875 jeho rodiče koupili dům č.p. 42. Studoval na technikách v Praze a Berlíně a na Akademii ve Vídni, stejně jako Josef Mocker. Na cestách po Evropě se věnoval poznávání středověké architektury. Pro Národopisnou výstavu v Praze, pořádanou v roce 1895, vytvořil model dřevěného vesnického kostelíku a staročeského mlýna. Podle jeho projektů byly postaveny kostely v historizujících slozích: 1898 v Úhonicích u Kladna a 1904 v Bělči rovněž u Kladna. V letech 1911-1918 byl podle jeho plánů romanticky upraven hrad Kokořín, 1907 restauroval hradní kapli na Rábí, 1903 Pražskou bránu v Rakovníku. V Praze restauroval dominikánský kostel sv. Jiljí. Pro svou rodnou obec Vlčí projektoval kapli sv. Václava, která byla vysvěcena 28. září 1893. Navrhl rodinnou hrobku na cítolibském hřbitově. V roce 1905 byl podle jeho projektu upraven kostel v Řevnicích, postavena fara a později i nová vilová čtvrť. Ed. Sochor také v Řevnicích zemřel a na tamním hřbitově je pochován.

 

Sochor Václav

7.10.1855 Obora - 23.2.1935 Praha

Malíř, který se specializoval na vojenské výjevy a portrétní tvorbu. Obecnou školu vychodil v Blšanech a Žatci, měšťnskou v Lounech a reálku v Rakovníku. V roce 1874 přišel na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byli jeho spolužáky mj. Aleš a Chittussi, s nímž ho pojilo přátelství. Další studia absolvoval v letech 1882-1882 na Akademii v Mnichově. V letech 1882-1895 žil převážně v Paříži, kde se stýkal s Alfonsem Muchou. na letní pobyt se vracel domů do Cítolib. Zařadil se do proudu francouzské konzervativní malby, avantgardou zůstal nedotčen. Proto byly jeho obrazy několikrát přijaty do každoroční oficiální výstavy nazvané Salón, která se pořádala v Paříži. Roku 1890 byl dokonce jako jeden z mála cizinců jmenován členem Národní společnosti krásných umění. V zadním traktu rodinného statku č.p. 42 si zřídil ateliér, místními nazývaný "malírna". Zde Sochor v letech 1884-1889 namaloval monumentální obraz Slavnost Božího těla v Čechách. Byl vystaven na světové výstavě v Paříži roku 1889 (poctěn stříbrnou medailí) a na zpáteční cestě také v Bruselu, Düsseldorfu a Drážďanech. Stafáž obrazu, jehož rozměry jsou 800 x 520 cm, tvoří občané Cítolib. Uložen je v depozitáři Národní galerie v Praze. V roce 1895 se Sochor vrátil do Cítolib. zde namaloval další olbřímí plátno s tématikou prusko-rakouské války, které zakoupil císař František Josef I. Několik plenérových maleb má za námět krajinu v okolí Cítolib. Po roce 1907 si otevřel ateliér i v Praze. V roce 1928 mu byla v pražském Klementinu uspořádána souborná výstava, další následovala roku 1937 v Hradci Králové. Jeho díla jsou zastoupena v Národní galerii, Galerii hlavního města Prahy a dalších institucích. Je pohřben na cítolibském hřbitově.

 

Šesták Zdeněk

10.12.1925 Cítoliby

Hudební skadatel, muzikolog. Během studia na lounské reálce, kterou absolvoval  roce 1944, působil jako druhý varhaník v cítolibském kostele a hráč Lounské filharmonie. V letech 1945-1950 studoval na pražské konzervatoři skladbu u E. Hlobila a M. Krejčího, souběžně na filosofické fakultě Univerzity Karlovy hudební vědu u J. Huttera. V období 1968-1969 byl ústředním dramaturgem symfonické, komorní a vokální hudby v Československém rozhlase. O cítolibský hudební klasicismus se začal zajímat již za studií. První veřejný koncert z jeho děl připravil Zd. Šesták v roce 1949, při příležitosti odhalení desky rodině Kopřivů na staré škole. Proběhl v cítolibském kostele pod řízením albánského dirigenta Mustafy Krantii. V důsledku tehdejšího deformovaného pohledu na liturgickou hudbu však vydal Supraphon první, dvoudeskový výběr z hudby cítolibských mistrů až v roce 1968. Další pětialbum následovalo roku 1985. Zvláště po roce 1990 se zásluhou Zd. Šestáka hrála cítolibská hudba na řadě koncertů včetně festivalu Pražské jaro. Zd. Šesták patří mezi přední soudobé české skladatele, jeho díla interpretují významné soubory, některé vyšly na deskách. Je autorem mj. šesti symfonií, dvou houslových a jednoho violoncellového koncertu, pěti duchovních kantát, sborových skladeb a deseti smyčcových kvartetů. Po roce 1969 byl uměleckým vedoucím smíšeného pěveckého sboru při cítolibské občanské besedě.